Pokusy o označení a uspořádání barevných odstínů mají počátek již u Aristotela a později se staly výzvou také pro Leonarda da Vinci, Sigfrida Forsiuse, Isaaca Newtona, Thomase Younga, Hermana Von Helmholtze, Ewalda Heringa a další slavné vědce.

Kategorizované barevné odstíny můžeme rozdělit do dvou základních skupin: systematicky uspořádané barvy a nesystematické barevné soubory.

V případě systematicky uspořádaných barev je každá barva přesně definovaná. Dobrý barevný systém musí mimo jiné splňovat tyto požadavky:

• přesná definice barev
• názorné označení a uspořádání barev
• jednoduchost použití
• definice platnosti (zdroj světla, apod.)

Barevné systémy mohou být založené na různých teoriích, například:

• systémy s vizuálně konstantními intervaly (Munsell, NCS, OSA, Chroma Cosmos a další)
• systémy založené na pravidlech tónování a na charakteristických vlastnostech pigmentů (Ostwald, Pantone a další)
• systémy založené na pravidlech definovaných organizací CIE (barevný systém CIE, DIN 6164, RAL Design a další)

Nesystematické barevné soubory zahrnují volné uspořádání barevných odstínů. Soubor není obvykle postaven na přesně definovaných pravidlech, jedná se například o:

• výběry módních, trendových odstínů
• vzorkovnice odstínů jednotlivých výrobců
• katalogy výrobců barviv nebo pigmentů

Praktické využití obrovské škály barevných odstínů na fyzických materiálech je omezeno problémy s jejich přípravou a reprodukcí (stabilita a cena pigmentů, ekologické požadavky). Z tohoto důvodu obsahují barevné vzorníky nebo atlasy výrobců relativně malé množství odstínů ve srovnání s velkým množstvím teoreticky možných barevných odstínů. K výběru by nám to ale mělo přesto bohatě stačit.